DVA STÍNY.

Vítězslav Hálek

Jde měsíček vejpůl nakrojen, v běl řeka leskne se, hučí, les ze sna tak dýchá spokojen a v ptáků nápěvy pučí. Dva stíny si sedly u řeky, cos s rukou smývají, šatů – „Ač prokleti snad jsme na věky, já nechci dozráti katu.“ Tu povídá druhý: „V duše tmách už zhasla hvězda mi každá, kam duše jen pne se v myšlenkách, na každé sedí jí vražda.“ A první: „Toť naše řemeslo, stín časem počíná lekat, a chceš-li, by katu vyneslo, jen počni k pokání hekat.“ A povídá druhý: „V duši mé noc lká, sejc houká si hlasně, hlad vyje, a nežli tušíme, vlk o dlaň otře si dásně.“ A první: „Mít duši takovou, jež lup by chtěla mi kazit, hle, zbraň na ni mám již hotovou a v hrdlo umím ji vrazit.“ Dva poskočí stíny na břehu, jak vlk se za vlkem honí – skví voda se jako do sněhu, dva stíny strhly se do ní.

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

267. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Viktor Dyk)
  2. Pavliščena hubatá. (Josef Kalus)
  3. FRANTIŠEK KVAPIL. (Karel Mašek)
  4. Chvalozpěv na spaní. (František Hajniš)
  5. CHALOUPKA ČARODĚJNICE (Jaroslav Vrchlický)
  6. KAREL KUČERA. (Karel Mašek)
  7. Zatopeným sochám Karlova mostu. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DUŠE. (Antonín Klášterský)
  9. V duši mé kvílely labutě: (Josef Holý)
  10. OSPALÉ DÍTĚ. (Viktor Dyk)