III. Poduškou byl mně zármutek

Vítězslav Hálek

III.
Poduškou byl mně zármutek
Poduškou byl mně zármutek
a slzy místo spaní; mé srdce, ne tak hlasitě, já dám se na pokání!
Měsíček oknem vchází k nám, má rubášovy šaty, a v srdci mém to doznělo, jak ptáček kropenatý. Měsíčku, zapal hvězdy tam; rosou se kvítek šatí, slavíka probuď ze spaní, jen lidi – ty nech spáti. 110 A neste lásku nádhernou – však mrtvolu tu znáte; jsem teď jen člověk nebohý – ach, škoda nastokráte!