XIII. Já lodě větrem okřídlil

Vítězslav Hálek

XIII.
Já lodě větrem okřídlil
Já lodě větrem okřídlil
a zaplul v kraj, kde končí světy; já země ledví prozkoumal i lidstva nesmrtelné květy.
Já myšlenkou se k hvězdám nes a zbadal sluncí smělé běhy, 116 já bydlil v duše hlubinách – já hrál jak dítě s vášně šlehy. Já slávy pohár k ústům zved, já neznal ve své říši soka, však do štěstí mně scházela jen drobná slza tvého oka.