XIV. Jak větérek na mráčku zlatém

Vítězslav Hálek

XIV.
Jak větérek na mráčku zlatém
Jak větérek na mráčku zlatém
má touha k tobě letí; polib má ústa vyprahlá – jeť srdce ve zajetí.
Zde v zástavu vem skvostné písně, toť srdce mého květy; má duše láskou rozžata – objímá v Tobě světy. O slávy věnec nepožádám – jen otrok čelo sklání; mne nad bohy již povzneslo Tvé něžné milování.