XV. Nač dýl si ňádra ostřežit,

Vítězslav Hálek

XV.
Nač dýl si ňádra ostřežit,
Nač dýl si ňádra ostřežit,
kdy nepřítel již vzal mou duši? 117 Mé srdce je v Tvé zástavě, a zmoženému pouta sluší.
Šat pýchy svlékám se sebe a k prachu nížím hrdé čelo, v mém oku slzy vyprahly – a slovo na rtech oněmělo. Již vidím květy oprchat, na místě rána již se šeří, mé lásky hvězadhvězda zhasíná – a přec má duše v Tebe věří!