VI. Nechť zmudřelí se hádají

Vítězslav Hálek

Nechť zmudřelí se hádají o písmeny a o zákony: mně polní kvítko bylo vždy nad krále i nad Salomony. Nechť změří úzkým ňadrem si výš odměny i pekla hloubi: mně ptáče vzdor jich výměru vždy z plných prs zazpívá v loubí. Nechť barvou, zlatem plýtvají, by zhyzdili šat nebi jasný: na hvězdy pohled jediný mně nad všecka jich nebe krásný. A nechť i plic namáhají, by prázdno opili slov kvasem: mně dítka žvavá výmluvnost všech hlasů přírody jest hlasem.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

825. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘI MĚSÍČKU. (Miloš Červinka)
  2. ŽEL. (Karel Sabina)
  3. 4. Kde asi jednou schrána moje (Josef Kuchař)
  4. SPOKOJENÝ PASTVEC. (Václav Jaromír Picek)
  5. Prstýnek. (Rudolf Pokorný)
  6. Krása dívky. (Josef Jaroslav Langer)
  7. Láska. (Pavel Josef Šafařík)
  8. Spokojený harfeník. (František Ladislav Čelakovský)
  9. 71. Ony kraje, kde sem s neprospěchem (Jan Kollár)
  10. Jednání čtvrté. (Jindřich Böhm)