XVIII. Tvá ústa sterou písní šumí,

Vítězslav Hálek

XVIII.
Tvá ústa sterou písní šumí, Tvá ústa sterou písní šumí,
jsou mluvou lásky od věků, jež nejkrásněj zní člověku – a přec ti člověk nerozumí. Na rtech tvých sterý úsměv hrává, kam hledneš, jaro vyskočí, kam dýchneš, srdce poskočí – a přec tě člověk nepoznává. 147 V tvých ňadrech zlatá zřídla plují, jež matku písní napájí, kdy v dítku svém sní o ráji – a přec tě lidé nemilují. Ó, těžko víru tomu soudit: po věků dlouhém provodu mít za vůdkyni přírodu, být člověkem – a přec tak bloudit!

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek