XXII. Vyběhly s matkou před tu chýš,

Vítězslav Hálek

XXII.
Vyběhly s matkou před tu chýš, Vyběhly s matkou před tu chýš,
tak chudou a tak všeho prosty, však je-li nebe zemi blíž, ty dítky kladly k němu mosty. Vyběhly sluncem rumělé, tak jak je pán bůh právě stvořil, však jsou-li dětmi andělé, těm dětem bych se z duše kořil. Zatřeply v ručky, z očí zář, smích řehtal z malinových dásní, a má-li krása jakou tvář – ó patřte, zdali nejsou krásní! Však čím mně jsou nad anděle, nad krásu nebes, všehomíru: z té zoře v tvářích utkvělé čtu novou v člověčenstvo víru.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek