XXV. Bloudila v hájů sklepení,

Vítězslav Hálek

XXV.
Bloudila v hájů sklepení,
Bloudila v hájů sklepení,
zahrabat dítě v lupení – před časem květ byl utrhlý, za to ji lidé vyvrhli.
Příroda – také matička – tonula v slasti celička, blažena prostřed rozenců.rozenců tvořila květy z pupenců. „Ustaň a nelam poupě to, mám pro ně v život zaseto: viz, jak mu volám ze hrobu jaro i všecku ozdobu. 153 Vyvádím jemu k obsluze ptactvo i stromů haluze, matka jsem všeho odvěká – stvořím-li, blažím člověka. A kdo se na něm prohřeší, nechť ho nic v světě netěší, jaro mu vadni v starobě – zvrh’ť se mi v lidské podobě.“