XXVIII. Pán přírody! A z dějin těch,

Vítězslav Hálek

XXVIII.
Pán přírody! A z dějin těch,
Pán přírody! A z dějin těch,
jež sám si člověk píše, víc plyne slz, víc křičí bol, než z pusté stínův říše.
Pán přírody! A otročil všem nízké mysli stvůrám, a kdož jej zvedli v člověka, ty uštval k hrobu chmurám. Pán přírody! A nedoved’ ni tak si zmezit hráze, by lidství své a nelidskost měl aspoň v rovnováze. Hleď, svatá matko, přírodo, jak člověk choré dítě! Snad v člověku se uzdraví – až v lásce pochopí tě.