XXIX. Kdo to nevíš, co z nás zbude,

Vítězslav Hálek

XXIX.
Kdo to nevíš, co z nás zbude,
Kdo to nevíš, co z nás zbude,
až se věky k věkům uloží, sáhni v hrob, a hrstka prachu nad proroky vše ti doloží.
156 Co jsme všecka pokolení? Málo víc než oka mrknutí – jedno vstává, druhé stojí a to třetí má se k usnutí. Co za námi, tma a prázno, dusná síň po plesu probdělém, jen ta bledá upomínka víc než nemeteným popelem. A co po nás, nechť se pravnuk zeptá hrobů v příštím století: co tam mimo popel najde, ať to zase v život posvětí.