LIII. Jsou hříchy proti přírodě,

Vítězslav Hálek

Jsou hříchy proti přírodě, a člověk přec se ukonejší; však kdo řeč matky urdousí, ten snad již v světě nejbídnější. Ten z duše všecko vyškubal, co v kvítko může dospět tvarem, praménky ucpal nejčistší a v život ustlal suchopárem. Tenť s pustou v duši krajinou – pták nepřelítne jejím prahem, a jenom vlk tam zaštěká, kdy kat tam kráčí s bratrovrahem. Tenť zvrhlý v srdce tlukotu, krb znesvěcený svého domku – činů se krásných nedočká ni u sebe, ni u potomků.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

89. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 512. Přišedši už sem tam putující (Jan Kollár)
  2. Memento mori! (Jaroslav Martinec)
  3. Jen ve vzduchu jest ještě volná dráha, ( H. Uden)
  4. 10. Tušení! (Jan Petr Jordan)
  5. Kam’s duše...? (Karel Babánek)
  6. Jsouť srdce velká to, jež bolem světa (Adolf Heyduk)
  7. 297. Nuže tedy Slováci už spite, (Jan Kollár)
  8. 225. Mayerbeerova skladba. (František Sušil)
  9. Pěkné kázání. (Adolf Heyduk)
  10. V opak. (Adolf Heyduk)