II. Kdos unaven a světa syt,

Vítězslav Hálek

II.
Kdos unaven a světa syt, Kdos unaven a světa syt,
 za svět se rouhat nechci tobě; jen ještě svěř mi ruku svou, než počne kopat o tvém hrobě. A pojďme spolu k ptáčeti, když z jara počne život hravý – přes moře právě přilítlo, a už si v keři domov staví. Už letí pro mech do lesa a v polích hledá měkké vlásky, od rána snáší s klopotem, a večer zná jen mluvu lásky. A hnízdo sotva dopola, už našlo k písním také družku, a kropenatá vajíčka má doma přes noc za vejslužku. A pak už jako na hodech, za písní píseň beze mdloby – to vše nemá-li mluvy dost: jdi, stel si lůžko mezi hroby.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek