V. Ty ubohý, kdo v oku knížat

Vítězslav Hálek

V.
Ty ubohý, kdo v oku knížat
Ty ubohý, kdo v oku knížat
na přízně číháš výlevy! Mně jeden jarní den má lesku za všechněch králův úsměvy.
Král? kníže? Zdali může dát mi, co sám bych neměl s dostatek: 185 do duše tepla víc a jasna a myšlenkových poupátek? Zda může dát mi, co v den jarní na každém keři natrhám: slast oddechu a tolik písní, že víc než král jich promrhám? Pod každou větví, pod travičkou rej číhavých těch radostí, že celé jaro nestačí mi, než každá zvlášť mě pohostí? A což pak teprv, až se večer k slavíkům skryju do lesa: kde jest ten král, jenž dá ti více? Já dám ti zem i nebesa!