IX. Matičko má, tys hněvala se,

Vítězslav Hálek

IX.
Matičko má, tys hněvala se,
Matičko má, tys hněvala se,
že nejsem v kněžském oděvu, a já jsem přece stal se knězem, ne kázáním, víc po zpěvu.
Však bible má je kniha stará, ač nový na ní každý list, a zem a nebe – to v ní jedno, a blažen, kdo v ní umí číst. U nás má srdce první slovo a mluvu s ptáčat mládeží, a ty co vyřknou, to mně pravdou, aniž bych šel s ní k papeži. O pekle ničeho sem nečet’, leč o šotcích a diblíku, že svět je při nich plný jara a jaro plné slavíků. Že při nich tváře, oči, ústa tak milá – zrovna zulíbat, 189 a jen kdo neví, nač to všechno, ten odsouzen je v celibát.