XV. Den májový, jak ze zlata,

Vítězslav Hálek

XV.
Den májový, jak ze zlata,
Den májový, jak ze zlata,
stráň po srdce až zahřáta, po ní si ptáček pěnká jen: „Den májový, jen pojďte ven!“
A co jen zve se kytičkou, už běží s zlatou hlavičkou, však též, co ani nekvěte, vybíhá přes prah z doupěte. Dva stíny mušek s bzukotem, k nim lašťovičky mihotem, a kolčavka, ta bělrouchá, ta kouká jen a poslouchá. A teď, jak puklé poupátko, jde modrooké děvčátko, to sedne, v dál se zadívá, a slunce v květ je zahřívá. A nedaleko s kamena ještěrka šustne zelená, a ptáček pěnká v plesání: „Jsme na výsluní, na stráni.“