XVII. Od ranní hory slunce vstává,

Vítězslav Hálek

XVII.
Od ranní hory slunce vstává,
Od ranní hory slunce vstává,
paprsky letí do kraje, a na stromech se rosa třese a všecky barvy zahraje.
A rosa jako z diamantů, ty lesy v zlatém oděvu, a každý strom a každý lístek pln blaha a pln úsměvu. 195 A každá krůpěj jako oko a les pln teplých pohledů, ba zdá se mi, že jimi lesu až v duši patřit dovedu. Ba zdá se mi, že slzy vidím, v nichž les má píseň počatou – mněť každá slza kusem básně a s slzou každý poetou.