XXII. Na drnu kyprém, v kořání,

Vítězslav Hálek

XXII.
Na drnu kyprém, v kořání, Na drnu kyprém, v kořání,
sedla si krása bez zvaní, sedla si měkce vedle mne, s mladostí v tváři dojemné. U nohou tenké praménky, sedla si v kapraď, v pomněnky, 199 nad sebou větvic vlažný stín, hleděla lesům do hlubin. „Hledals mě v mořích, výšinách, v světů a nebes končinách, hledals mě v štěstí, v žalu svém, a já tak blízko doma jsem.“ Seděla, hlas jak do zpěvu, na tváři důlek úsměvu, oko jak duše prohřátá, rty jako k růžím poupata. „Však tys mne hledal nejradši, kde jsou mi květy nejsladší, proto jmu v plnou lásku tě – našels mne v pravdě, v prostotě.“

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek