XXIV. Skřivánci táhnou od jihu

Vítězslav Hálek

XXIV.
Skřivánci táhnou od jihu
Skřivánci táhnou od jihu
s paprsky teple slunečními, a jestliže k nim hledím déle, jsou myšlenky mé mezi nimi.
Tak tedy přece tomu tak, co stará moudrost věřit učí: na podzim nejen o ty ptáčky, i o své myšlenky jsme chudší. A tedy tomu přece tak, co milo mně nad všecka slova: má duše s ptáčky odmlčí se a s jarem rozzpívá se znova. Skřivánci táhnou od jihu, mé myšlenky jsou mezi nimi, 201 a v duši mé již jako v polích, kdy zahrajou si oseními.