XXV. V hedvábném mechu pod jedlí

Vítězslav Hálek

XXV.
V hedvábném mechu pod jedlí
V hedvábném mechu pod jedlí
myšlenky mé si usedly, a jak ten pejsek ke stádu, srdce mé po jich příkladu.
Kolem nás mechu aksamit v lístky a kvítky porozvit, v nich jako s hvězdy ukáplá rosička mrká nasáklá. V tom jako do hor pašeři mravenci s ranci sem zaměří: kudy jde cesta, vědí-li, že kol té jedle zbloudili. Rychle se pavouk s větvice v kývadlo změnil na nitce: jestliže jim to lahodí, sám že je cestou zprovodí. Jedle si z hloubi oddychne, šumí a náhle utichne, pavouk se v plánech zastaví – pašeři táhnou ve zdraví. 202