XXIX. Drozd, lesa kápo, v přepyše

Vítězslav Hálek

XXIX.
Drozd, lesa kápo, v přepyše
Drozd, lesa kápo, v přepyše
sed’ na jedli si nejvýše, k hrám svolává a k nápěvu: „Dnes dostaneme návštěvu!“
Co ptáček v letu, postojí a sáhne k svému nástroji, hned hlas i struny probírá, že div mi srdce nezmírá. 205 A hostí táhne do zvůle: na západ samá fakule, měsíček v záři celičký a hvězdy s ním co dětičky. A hvězdy malé, drobný svit, od jedné k druhé stříbrná nit – ty v lesku vedou, za šera tvář nejkraššího večera. A teď už v lese započnou, tu na poslech, tu na skočnou, a každá hvězda mrká v dík – a jenom drozd je kapelník.