XLII. Prohlížely se v rybnice

Vítězslav Hálek

XLII.
Prohlížely se v rybnice
Prohlížely se v rybnice
tři vrby babky, babice, zda ještě, jak za svobodna, je která k světu podobna.
Ta jedna zrovna bez huby, ty druhé s ústy bezzuby, bez těla kosti, beze měr, šat na hadr a plný děr. Ta jedna chromá na ruku, ta druhá z mechu paruku, a v prsou všem, by střehl mír, vyspává za dne netopýr. Ta jedna s chůzí v nevoli, ta druhá sotva o holi, a dechu časy nastaly jak z polámané píšťaly. 216 A k tomu ze dne do noci jak po padoucí nemoci, a při všem tuze ozdobny – jsou přec jen k světu podobny.