LIII. Kraj beze zvuku, sněhem kvete,

Vítězslav Hálek

LIII.
Kraj beze zvuku, sněhem kvete, Kraj beze zvuku, sněhem kvete,
 svět velká sněhu lučina, v sněhu se černá nahé proutí, jím táhne sýkor družina. To bludných sýkor sykotání mou duši smutkem proletí: to tedy vše, co na nás došlo z dob nejkraššího podletí! To tedy vše, co zbylo roku po nesmírné té radosti, po květech, tisíceré písni, po nadšení a mladosti! To vše, čím jaro dosud žije, ten nejslavnější poeta: že jeho píseň sýkorkami nad sirým proutím oblétá! Ba je to vše, a jedva hlásek vychladlým vzduchem proniká – tu chceš-li, duše moje, zkoumej, co nesmrtelnost básníka.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek