VII. Už vím, jak země mladne,

Vítězslav Hálek

VII.
Už vím, jak země mladne,
Už vím, jak země mladne,
jak probudí se v květ: když přijde jaro ladné a modrý upne hled.
A do moře pak sáhne, mrak vyndá, pozlatí: ten k ní co posel táhne a srdce uchvátí. Pak kývne na své ptáky, tu zvukochlubnou krev: ti lítnou za oblaky a božský hudou zpěv. Pak výmluvně se schýlí a sluncem dýchne v ret – jak nemladnout tu chvíli, jak nebudit se v květ!