VIII. Od modravých hor závrati

Vítězslav Hálek

VIII.
Od modravých hor závrati
Od modravých hor závrati
tak snadno již se nevrátí, 234 kdo na nich k světla zdroji rozpínal duši svoji.
Kdo křídla duše v šíř i dél hvězd zlatým pelem posázel, a pak nad prostor světů se pustil v světlém letu – Kdo z červánkových rubínů si utkal duše hlubinu, a nadšen, Titan velký, šel přes všech věků délky – Kdo s mladým jitrem tam si hrál, když den se noci z lože bral a shlížel v němém žasu na země matky krásu – Kdo z všeho míru pramene tam v srdce našel znavené dávného dětství ladno – ten nevrátí se snadno.