XIII. Starý jelen lesem hledá

Vítězslav Hálek

XIII.
Starý jelen lesem hledá
Starý jelen lesem hledá
mladých let svých soudruhy: a kam vidí, vše to sešlé v starou tvář a v neduhy.
Smuten leh’ si ku pramenu: pramen bublá z podkeří, a na tváři v důlku hrá mu jako úsměv mateří. Každá vlnka jako dítě, s tváří hladkou, bez vrásky, poskočí a v hru se dává s lupením a s oblásky. Přidruží se, odloučí se vesele a v netíži, a to velké nebe modré všechněm z oka pohlíží. 239 Starý jelen hlavu složil na kraj v kvítí nevadlé – všecko, i svá mladá léta uviděl tu v zrcadle.