XVII. Nebi dozdály se hvězdy,

Vítězslav Hálek

XVII.
Nebi dozdály se hvězdy,
Nebi dozdály se hvězdy,
jen ta jedna denice co sen k ránu nejkrásnější skví se ještě nejvíce.
Na východě hora v zlatě, tajný poklad odmyká, 242 a co na ní růží květe, k nebesům až doniká. Mlhy bílé, jako z týlu, z řeky táhnou nad námi, kudy táhnou, listí kropí stříbrnými kapkami. Slavík přestal ponocovat, z hory paprsk vyletěl – den se budí do myšlenek, do růží a do světel!