XXVII. Mezi dva tenké buky

Vítězslav Hálek

XXVII.
Mezi dva tenké buky
Mezi dva tenké buky
natáhnul pavouk nit, zval mladé, staré mouchy a chtěl se pochlubit.
Chodil jak po provaze, jak paňác, s kuráží, pak zase krokem vážným, jak voják na stráži. A volal: „Tuto nitku, hle, ryze stříbrnu!“ Hned s ní se pustil dolů a chodil po drnu. To byla podívaná, byl tu, byl nahoře, a volal: „Panny mouchy, tu jsem v své komoře!“ A byla podívaná, jaký to svůdný rek: šla každá moucha za ním, ni jedna nazpátek.