XXIX. Po větru starý bodlák

Vítězslav Hálek

XXIX.
Po větru starý bodlák
Po větru starý bodlák
se klátí v kratochvíl; „Má úcta, sedmikrásy, rád bych se oženil.“
252 A sedmikrása smíchem až k zemi dopadá, hlavou a rukou kývá a družkám rozkládá. Pan bodlák chudě prázdní svých mravů raneček: „Nuž prosím, krásné dámy, tak malý taneček.“ A po větru se chlubí: „Čest pro vás nelichá; mám tělo jako ježek, jen hlava pelichá.“ Tu sedmikrásky smíchem až slzy vyroní – pan ženich dělal dojem a byl jak na koni.