XXX. Mně cesta lesem náhle klesá,

Vítězslav Hálek

XXX.
Mně cesta lesem náhle klesá, Mně cesta lesem náhle klesá,
les řidne na průhlednou stromů zeď, a zevšad vidím němou odpověď: tu stojím na hřbitově lesa. Hle, velký hrob, porostlý mechem; jen povězte, kdo v lůno jeho kles’, 253 kdo sázel rudý kolem něho vřes, kdo rosou lkal tu, kvílel dechem? Tam stojí nalomená bříza, půl jako kříž a jako kazatel, kol strou se kosti práchnivělých těl, list, větev, kmen, jimž uschla míza. Keř jalovec v žebrákův pychu pne na pomník se táhlé cypřiše, tam skála čeká, kdo-li napíše verš o spáčích a jejich tichu. A němo kol. Tu z blízkých strání, křik’ sokol, vylít’, náhle k bříze kles’ – už vím: co tvorů chová šumný les, sem sletují se v umírání.

Kniha V přírodě (in Sebrané spisy Vítězslava Hálka, svazek 9) (1912)
Autor Vítězslav Hálek