XXXII. Stráň pukla v lilie bílé,

Vítězslav Hálek

XXXII.
Stráň pukla v lilie bílé,
Stráň pukla v lilie bílé,
jak když napadne sníh, mé duši tak to je milé, snad vykvětla mně z nich.
Stráň bílá v lesku se mihá, jak nevěsta v svůj den, má duše v křídla se zdvihá a chce k té stráni ven. Kol stráně větérek vlaje, jak když tam k tanci zvou, v mé duši všechno už hraje – snad našla družku svou. 255