XXXIV. Tys jak májové to loubí,

Vítězslav Hálek

XXXIV.
Tys jak májové to loubí,
Tys jak májové to loubí,
když se v teplé šero skládá, 256 a v šum dýchne z nitra, z hloubí – duše mladá!
Každý lístek mluvou jímá, plna květů tvá je vnada, v tobě zpěv, kdy všecko dřímá – duše mladá! Vše ti svaté, velikánské, a myšlenek skočná řada jak ty mušky svatojanské – duše mladá! Tak jsi divomocná vezdy, že tvým touhám nebe střádá do klenutí zlaté hvězdy – duše mladá! Taká jsi, že na tvá slova, byť i hasly v poušť a lada, světy roznítí se znova – duše mladá!