XXXV. Les se mračí večerem.

Vítězslav Hálek

XXXV.
Les se mračí večerem.
Les se mračí večerem.
Snědý pasák do ohníčku tká si báj o bílém líčku s modrým oka zášerem.
257 Co ten život? K stínům stín, těžký, němý v duši sáhne, jako z jedlí když se táhne neproniklý lesů klín. Co ten život? Černý háj, jenom jedna bříza milá z toho temna poskočila – pod okno co bílá máj. Poskočil s ní k nebi blíž. Srdce v mládí sladkém hřmotu za cinkotu, za šumotu poskočilo ještě výš. A teď po všem. Bílá máj v ohni praská, v dým se loučí, dým se ztrácí ve kotouči – co ten život? Dým a báj.