XXXVIII. Z hor luna pluje, labuť snící,

Vítězslav Hálek

XXXVIII.
Z hor luna pluje, labuť snící,
Z hor luna pluje, labuť snící,
a nebes moře kapkami se třese; svět každá kapka putující, a labuť světům: „Líbejte se!“
To stará píseň starých světů: a podnes při mladosti plese vzduch, lesy, vody v jarním znětu – vše zpívat slyším: „Líbejte se!“ Jaká to píseň! Stokrát znovu duch lidstva v báseň zachvěje se – 260 ta jedna věta s nebes krovu ta všecky přečká: „Líbejte se!“