XL. Tak málo přírodě jsme věrni,

Vítězslav Hálek

XL.
Tak málo přírodě jsme věrnivěrni,
Tak málo přírodě jsme věrnivěrni,
až nehodno to mudrce – ti jedni citem malicherní, ti druzí zhola bez srdce.
A ještě hůř kdo v převrácení ten trochu lidství natrhnou, že znavení a přesycení i tužby lidské zavrhnou. Jak zcela v jiné stojí tváři ta velká všeho mistryně: s tisíci světů hospodaří a broučka pozve k hostině. V den slunce na noc doprovází, v noc hvězdy tká si do roucha, a přec u každé poupě vchází a jeho přáním naslouchá. A přec pro hled svůj všehomírný ni stéblo láskou nemine, a ještě její cit nesmírný co rosa v den se rozplyne.