XLIII. Ty dítko tváří červánkových,

Vítězslav Hálek

XLIII.
Ty dítko tváří červánkových,
Ty dítko tváří červánkových,
s tím v oku nebes blankytem, čtu z tebe píseň zvuků nových s nesmírně blahým pocitem.
Ach, snad mi z oka tvého zrůstá, co nové pravdy stanoví, a co nevědí naše ústa, tvůj ret snad nám to dopoví. Z tvých oči úsvitu mně svítá jak příštích věků svědomí, to teprv naše skutky sčítá a každou pečeť odlomí. Ba z tvého oka cos mi září, jak všeobsáhlý božstva hled, 264 já pokleknul bych před tvou tváří a modlitbám se učil hned.