XLIV. Žeť ztráta drobných radovánek

Vítězslav Hálek

XLIV.
Žeť ztráta drobných radovánek
Žeť ztráta drobných radovánek
tak velkou klá mne žalostí! Vždyť ztratím jednou mnohem více, až hrob mne zcela uhostí.
Tam nikdo nebude se ptáti, co zde jsem ještě neztratil, tam jenom zamknou mi dvě víčka – a celý svět jsem utratil. A budu bez přítele, dívky, bez lásky – a to horší jest, že ze všeho, co dáti musím, mně nezbude ni na bolest. Ni na naděj, ni na myšlenku, ni na zvuk, na vzdech jediný – ó, jaký pak to budu obr, a jaký teď jsem dětinný!