XLV. Zpíval tesař a bral míru

Vítězslav Hálek

XLV.
Zpíval tesař a bral míru
Zpíval tesař a bral míru
z pokácených v prkna dřev: 265 „Vezmu já vás na kolébku, vezmu hned i na rakev.“
Jak to zpíváš, muži dobrý, což to obé v jednom jest? Naměřímť já mezi nimi celý život, na mou čest! A on zas: „Netešte rakev u kolébky dítěte; odneste ji na kraj světa, jenom k nám zas přijděte.“ Co jsem slyšel dobrých písní, ta mně nejvíc v duši tkví, dle níž zpěvák žil i umřel – tam, hle, jdou mu za rakví.