LI. Hra ošklivá, kdy s maskou boží

Vítězslav Hálek

LI.
Hra ošklivá, kdy s maskou boží
Hra ošklivá, kdy s maskou boží
na scéně vidím zlosyny, jimž zločinem je, že jsme lidmi, jich činy zlé však bez viny.
Tak s čelem smělým na soud volat ty svaté jiskry velkých snah, a odsouzet a kletbou šlehat ten trochu světla v našich tmách – Tak beze studu hlásat světu svých kejklí božský rodokmen, a přírodu, to dítě boží, z otcovských síní týrat ven – Tak s myslí nízkou povyšovat svůj chtíč na božské vůle znět, a svatou mluvu země, nebes chtít přehlušit a neslyšet – Ó, jděte mi! Tak umělými přec nejste mistry, na mou čest, 271 bych neviděl skrz vaši masku až do duše, jak bídna jest!