I. Přilítlo jaro z daleka

Vítězslav Hálek

I.
Přilítlo jaro z daleka
Přilítlo jaro z daleka
a všude plno touhy, vše tlačilo se k slunci ven, že snilo sen tak dlouhý.
Vylítly z hnízda pěnkavy a drobné děti z chýše, a pestré kvítí na lukách přesladkou vůni dýše. Z větví se lístek tlačí ven, a ptáčkům z hrdla hlásky, a v ňadrech v srdci mlaďounkém tam klíčí poupě lásky. [5]