XXXI. Již nevím, zda to sen či ne,

Vítězslav Hálek

XXXI.
Již nevím, zda to sen či ne, Již nevím, zda to sen či ne,
leč v paměti to posud – já v soudy boží nahlížel a národů čet’ osud. Myšlénky, vážné jak bůh sám, ty hlavou jeho táhly, a krásné, jako jarní noc, po milém těle práhly. Mnohá myšlénka – celý svět, mnohá jak píseň jemná, mnohá – budoucí lidstva děj, lidskému oku temná. 37 Tam též sem našel lásku svou i Tvoje srdce krásné: ta naše láska byla tam jak obláčky dva jasné. A na tu naši lásku bůh s zalíbením se díval, a zástup mladých andělů mu o ní písně zpíval. 38

Kniha Večerní písně (1859)
Autor Vítězslav Hálek