XXXVI. Byly dvě boží myšlénky

Vítězslav Hálek

XXXVI.
Byly dvě boží myšlénky Byly dvě boží myšlénky
co hvězdy vedle sebe, a ty sou se milovaly nejvíc z celého nebe. I spadla s nebe jedna z nich a druhá mřela v bolu, až bůh se nad ní smiloval a poslal ji též dolů. Mnohou zde noc protoužily od večera do rána, až pak se jednou potkaly co mládenec a panna. 43 A jak si v oči pohlídli, tu poznali se zcela, a žili v štěstí největším, až jedna zase zmřela. A když ta jedna umřela, tu druhou zvala k sobě, a bůh ji za ní povolal a zas jsou hvězdy obě. 44

Kniha Večerní písně (1859)
Autor Vítězslav Hálek