XLIX. V Tvých rukou mnoho spočívá;

Vítězslav Hálek

XLIX.
V Tvých rukou mnoho spočívá;
V Tvých rukou mnoho spočívá;
já srdce své v ně vložil, v něž pánbůh pěkné písně dal, bych lidské štěstí množil.
A srdce divná květina – ne všude kořen vpustí, a od lásky to závisí, zda hynout má či růsti. A srdce divná květina, jí nejvíc třeba rosy, a jen, když nebe příznivé, pak krásné plody nosí. A z Tvých-li rukou srdce mé k národa vzejde zlobě: věř, pozdní ještě věkové že budou žehnat Tobě. 57