Gazel.
Najdeš-li, co lásky hodno,
miluj a nech svět být světem.
Hâfiz
(přel. J. Vrchlický).
Před světem se neotvírej
jako slunci květ, ó srdce,
napijí se z tvojí číše,
kámen hodí zpět, ó srdce.
Ve vlasů když hyacintech
uvízlo jsi v muce sladké,
nenaříkej, žalu tvému
vysměje se svět, ó srdce.
Láska jest jak perla, která
z bolesti se rodí v škebli,
perlu na dně skryj a vzývej
v snách svůj amulet, ó srdce.
V říši snů jsme jenom volni,
bez pout, v krev jež zaříznou se,
spij se plnou číší lásky,
z které kypí méth, ó srdce.
59
Vždyť i hvězdy skanuly již
zmámeny v síť oné kštice,
zářný lesk jich na jehlici
topasovou slet’, ó srdce.
Pokorou jen zasloužíš si
do harému krásy přístup,
na zem klesni v zvůli větru,
jenž by v prach tě smet’, ó srdce.
Na cestu se vrhni oné,
jež tě jala: z lítosti snad
pošle tobě sluhu, úsměv,
by tě z prahu zved’, ó srdce.
Láska víno nejžhavější,
utrpení žárem zraje,
miluj, miluj a na lidských
řečí nedbej jed, ó srdce.
Nad systémy filosofů,
kazatelen šedý popel,
větší moudrost naučí tě
zrůžovělý ret, ó srdce.
60