A zase lidé bědují

Jiljí Vratislav Jahn

A zase lidé bědují A zase lidé bědují
 pro žaly pochované, nad nimiž posud jenom svit půlnoční lampy plane. Květ ovšem povždy bujaře od stromu k stromu skáče a větru v hravém zadutí mní snadno, že je ptáče. A třeba jemu brzká smrť již náruč svou otvírá, on všeho blaha okusil a marně neumírá. Onť svoboden a vesele naň zpomíná si ptáče, neb příroda teď živých jen a otroků jen pláče. 69

Kniha Růženec (1863)
Autor Jiljí Vratislav Jahn