O dobo věčných odporů,

Jiljí Vratislav Jahn

O dobo věčných odporů, tajemná dobo naše! upínám k tobě zraky své – a zas je kloním plaše. Ty obětuješ životu překrásné ideály, však zdaliž sobě vykoupíš tou obětí zdar stálý? Ty za věc nejsvětější zas vše svaté pohazuješ, ty počínáš si bezbožně – a hříchy zatracuješ. Ty klneš volným myšlenkám a podkopáváš víru, ty všechno znáš, jen spásu ne, a prosta jsi jen míru.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

793. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skeptikové v umění. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Žij! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. 8. Málo jest vás, milí světci Boží, (František Sušil)
  4. 21. Ctnostmi se a láskou skvíte (Josef Uhlíř)
  5. Rozžehnání. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  7. II. Velevážená, drahá učitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  8. JE TO HROZNÉ POMYŠLENÍ... (Růžena Jesenská)
  9. (Katechetovi.) (Emanuel Züngel)
  10. 208. Dnes citem vděků povzbuzena (Eduard Just)