Jak jarní nocí písně zvuk

Jiljí Vratislav Jahn

Jak jarní nocí písně zvuk Jak jarní nocí písně zvuk
 mi srdcem touha vane a vypravuje citům mým pověsti neslýchané. A ve všech Tebe spatřuji, tu královnou, tu Vilou, tu opět světicí – a přec vždy stejně roztomilou. Vždy vábíš ducha za sebou do nedohledných výší, do krajin věčné pohody, do dědičných svých říší. Tam kájíš bídné žaly mé čarovným zvukem zpěvu a poslední cit traplivý roztaje ve úsměvu. 128

Kniha Růženec (1863)
Autor Jiljí Vratislav Jahn