A POMALU TAK SVĚTLA ZHASÍNALA.

Hanuš Jelínek

A pomalu tak světla zhasínala. Mně bylo úzko před tou chladnou nocí, jež vanula v mé rozpálené čelo. A bylo všecko marno. Stmívalo se. A přišla noc a nesvítily hvězdy. Já, žebrák pyšný, naříkat a prosit, já složil hlavu mlčky ve své dlaně a čekal, čekal, až má chvíle přijde. A udiven já zvolna zved’ jsem čelo, když ucítil jsem teplou ruku tvoji, jak hladí smutnou, nemocnou mou hlavu, když slyšel jsem, jak rty tvé šepotají to nešťastné a prokleté mé jméno tak s láskou, jako v žití posud nikdy, a taje dech a nevěře svým smyslům já visím na tvých rtech: Což není nutno umřít...?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby