PARABOLA.

Hanuš Jelínek

PARABOLA.
Rač parabolu starou dovoliti. Tak bývá to už s nadějemi všemi: dřív zpívá pták a voní luční kvítí – pak žluté listí padá tiše k zemi, a celý obzor v těžkých mlhách splývá a duše po všem, co kdys měla ráda, si melodii touhy teskně zpívá, a zvadlé listí padá, tiše padá... A já to vím, co všechno pohřbila jsi. Já ve tvém zraku naučil se čísti. Já pochopil. Tvé první šedé vlasy – stříbrný odlesk spadalého listí. Bůhví, kde vzal se ten můj zápal čistý – hm, lidské stopy často v písku mizí –: Chtěl bych být sluncem, a ty zvadlé listy v tvé duši změnit v samé zlato ryzí! 41

Kniha Květnové noci (1916)
Autor Hanuš Jelínek