Jsem suchý patron zdvořilý,
včas galantní mám frázi.
Cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Anekdot laxních kluzký spád
mám pohotově vždycky,
znám diskretně se usmívat
a mluvit ironicky.
Když žádá toho společnost,
já hovor vedu mělký,
galantní časem svedu toast
na zdraví hostitelky.
Já divadelní klípky znám
a nic mne tajno není,
a pro poměry našich dam
mám cnostné rozhořčení.
Jsem garçon značně vyžilý.
Už neláká mne žena,
a rád, až den se nachýlí,
dám za stotisíc věna,
ba i za skrovnou apanáž
svou svobodu a jméno.
Snad zdá se, že to renomáž –
budiž mi odpuštěno...
Já vlasy dal si ostříhat
– už popel není v modě –
ctím lidský a ctím božský řád
a žiji s každým v shodě.
Já nechal nočních toulek svých,
nedráždím policii.
Pět piji denně plzeňských
a bohabojně žiji.
Já všech svých pletek zanechal,
jak dobrý mrav to velí,
a dokonce se vyrovnal
se svými věřiteli.
Mé staré verše nemravné,
dík bohu, vyprodány...
Teď sotva už mne napadne
mít literární plány.
Jsem suchý patron zdvořilý,
včas galantní mám frázi.
Cynický úsměv zlotřilý
se rtů mých neodchází.
Jsem roztomilý cabotin,
jenž časem potlesk klidí.
A zoufalý můj pláč a sten –
ten nikdo neuvidí...